prý bych se dávno měl dát.
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají.
Kus něhy ti za nehty slíbí
a dají víc síly, se prát,
na dně víc dávat než brát.
A i když se vleče a je schůdná jen v kleče,
donutí přestat se zbytečně ptát.
kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou,
zda couvám zpátky a plýtvám řádky,
co řvou, že už mi doma neotevřou
na lusknutí prstu se začít hned smát,
Mít svůj chodník slávy a před sebou davy
A přes zkroucená záda být součástí stáda.
Ale zpívat a hrát, kotníky líbat a stát
na křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvyku
