Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,
když jdu po ní v létě, samoten na světě,
na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad,
tam zapadli trampi, hladoví a sešlí,
Na hradě Okoři světla už nehoří,
bílá paní šla už dávno spát,
ta měla ve zvyku podle svého budíku
o půlnoci chodit strašívat,
od těch dob, co jsou tam trampové,
a tak dole v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komnaty klíč.
Jednoho dne zrána roznesla se správa,
nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes,
šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici,
místo aby hlídal, vášnivě jí líbal,
