Transpozice neboli transponování písniček znamená jejich převod do jiné tóniny. Co to znamená? Vezměte si třeba písničku Bláznova ukolébavka, kterou si chcete zahrát na kytaru, a k tomu zpívat. Normálně píseň začíná akordem D dur a podle toho se odvíjí i její melodie a sled dalších akordů. Co když zjistíte, že je pro vás melodie moc vysoko (nebo naopak nízko), špatně se zpívá a potřebujete si ji dát trošku níž (nebo výš) - právě tomu se říká transpozice.
V praxi je to často tak, že se tónina určuje podle zpěváka, ladění jiných nástrojů (některé hudební nástroje jsou třeba omezeny rozsahem) nebo podle toho, kde píseň dobře zní. Postup je jednoduchý - první akord písničky posuneme o určitý interval dolů nebo nahoru a potom o stejný interval posuneme i ostatní akordy v písni. Jak velký interval bude, záleží na tom, kde najdeme optimální polohu pro zpěv.
Bláznova ukolébavka obsahuje čtyři akordy D, A, G, E. Jak transponovat písničku například o tón výš? Posuneme každý akord o tón (interval v.2) výš, nové akordy budou E, H, A, F#. Když se transponuje o malý interval, je nalezení transponovaných akordů poměrně jednoduché, naopak v případě větších intervalů už to nemusí být tak snadné, proto si prozradíme pár technik k rychlejšímu transponování.
Kapodastr je pomůcka, která se připne na krk kytary a nahrazuje nultý pražec, umožňuje tak hrát akordy v jiné tónině a to v jejich základních hmatech. Podle polohy umístění kapodastru se mění ladění kytary a podle toho i výsledná tónina písničky.
Když vezmeme zase stejnou transpozici písničky Bláznova ukolébavka, tak kapodastr by se připnul na druhý pražec kytary (posunul by ladění kytary o tón nahoru), akordy by se hrály úplně stejně jako v netransponovaném případě, jen posunuté na patřičné místo vzhledem ke kapodastru (ten představuje nultý pražec). Jednoduché, že?
Někdo považuje kapodastr za pomůcku pro amatéry, nicméně to je takový předsudek, kapodastr používají i ti nejlepší kytaristi na světě. Není to ani tak z důvodu transpozice jako takové, ale spíš z toho důvodu, že kytara zní v různých polohách jinak a také používání akordů konkrétních tvarů například s prázdnými strunami zní dost dobře.
Další možnost transpozice vyžaduje znát alespoň základní intervaly z hlavy. Vědět, že kvinta k C je G, tercie k F je A atd. Tenhle způsob vyžaduje naučit se nazpaměť řadu tónů nebo použít nějakou pomůcku (o nich níže). Pak jednoduše víte, jako bude vypadat výsledný akord po transpozici, protože znáte názvy tónů intervalu.
Docela příjemná věc na kytaře je to, že hmat nějakého intervalu se dá zapamatovat stejně dobře jako hmat akordu. Když se naučíte pro každý interval jeden hmat, což není tak složité, můžete transponovat jenom na základě vizuální představivosti. Například pro interval kvarta (č.4) je hmat umístěn na dvou sousedních strunách na tom samém pražci, k tónu D (pátý pražec struny A) je kvarta tón G (pátý pražec struny D). Když budete transponovat o kvartu, stačí si vždy vybavit tento hmat na místě, kde má původní akord základní tón. Transponovaný akord bude pak mít základní tón právě na kvartě. Je to velice jednoduché, přesto se to poněkud špatně popisuje, tak se to snad povedlo.
Chromatický kruh je pomůcka, která zobrazuje všechny tóny (včetně béček a křížků) na kytaře, a to tak, že jsou uspořádány do kruhu.
Kvartový resp. kvintový kruh je zjednodušená forma chromatického kruhu, omezuje se však jen na dva intervaly - kvartu a kvintu. Pokud jdete po směru hodinových ručiček, jde o samé kvinty, proti směru hodinových ručiček jde o kvarty. A tak se taky postupuje při transpozici, vždy si najdeme tón příslušného akordu a posuneme o jedno políčko daným směrem.
